Víte, že:
- Zatím co se po východoněmeckých silnicích proháněly splašené rezavé plechy pod názvem Barkas, tak ve Volkswagenu připravovali již druhou generaci legendárního Transporteru. Původ však musíme hledat v Nizozemí.
- Základ legendárního Transporteru založil nizozemský dealer vozů Volkswagen Ben Pon, který si na montážních linkách všiml zásobovacích vozíků s korbou vpředu a kabinou za nákladem. V poválečné evropě chyběla vozidla všeho druhu a tak podnikavý B. Pon začal zásobovací vozítka nabízet svým zákazníkům. Zájem byl obrovský, ale nizozemské úřady odmítly schválit do provozu automibil, ve kterém seděl řidič až za nákladem. To ovšen Bena neodradilo. Rozstříhal dobový leták a na bílý papír nalepil obrázek kabiny před ložnou plochu a vyrazil do Volkswagenu.
- Vedení VW koncept posoudilo a přijalo. Tak vznikla legenda jež se dodnes stále vyrábí již v sedmé generaci.
- Sériová výroba T2 začala v létě 1967. Volkswagen nestíhal uspokojovat poptávku. Během prvních měsíců od uvedení na trh zaevidoval výrobce desetitisíce objednávek. Kapacita výroby musela být zvýšena na 270 ks denně. Pro srovnání můžeme uvést, že východoněmecký Barkas s vypětím všech sil vyrobil během 30 let tolik kusů, co VW za 1,5 roku.
- Konstrukce vozu byla jednoduchá a spolehlivá. Ke standardní dodávce tak postupně přibyl valník, Kombi, mikrobus, Caravelle, sanitka, nebo verze Samba s plátěnou zatahovací střechou.
- Microbus byl nabízen v několika verzích vnitřního uspořádání. Mezi nejoblíbenější patřila verze s 8 sedadli + řidič.
- V 70. letech působily oblé tvary doslova pozdvižení. Automobil se líbil všem, ale skutečně kultovním vozem se Transporter stal ve Spojených státech během vrcholu slávy kulturního hnutí Hippies.
- Transporter se zkrátka líbil. Konkurenční automobil Econoline od Fordu byl tak škaredý , že se mu říkalo "hearse" pohřebák.
- Cesty s přáteli na festivaly, do přírody, nebo pro dobrý "matroš" do Mexika byly na denním pořádku.
- Celkem bylo v mnoha verzích vyrobeno 1 280 000 ks T1.
Technická specifikace:
- délka 4505 mm, šířka 1720 mm, výška 1960 mm
- pohotovostní hmotnost 1285 kg
- motor benzínový Boxer 4 o objemu 1600 cm3 o výkonu 35kW
- počet převodových stupňů 4 vpřed + 1 vzad
- objem palivové nádrže 45 l
- maximální rychlost 110 km/h
- spotřeba 10 l/100 km
- počet sedadel 1+8
- počet převážených pacientů max. 3
Z testu Magazínu Auto Motor und Sport 1977:
,,Interiér je luxusní. Ať už zvolíte 7. nebo 9 místné úspořádání, tak cestující vždy najdou dostatek místa. U jízdních vlastností už tolik chválit nebudeme, Odpružení je jemné a nerovnosti tlumí dobře, ovšem řízení je velmi nevýrazné. Dokonce při jízdě po rovném úseku je nutné neustále korigovat směr. Dokonce podezříváme výrobce, že volant je s koly spojen gumovou tyčí. Na tomhle bude ještě třeba zapracovat. Obzvláště to řidiči pocítí při bočním větru. Za takových podmínek je vhodné snížit rychlost a gumový efekt částečně vymizí. Microbus, který pojme až 9 osob si zaslouží silnější motor. Na dálnici jsme museli jet na třetí převodový stupeň. Jakmile přeřadíte na čtverku, tak motor zvadne, ale zase můžete plachtit na rovných, nebo svažitých úsecích."
