Stíhač MIG-17 byl vyráběn v Moskevské továrně od roku 1950 až do roku 1986.
Design MIGu-17 je založen na úspěšném předchůdci MIG-15, ovšem zásadním přepracováním prošla konstrukce křídel.
Vznikl tak silně vyzbrojený stíhač schopný letu za každého počasí.
Ačkoli byl motor Klimov VK-1 stejný s MiGem-15, přece jen tu jedna podstatná změna byla. Na ruském motoru byla poprvé použita funkce přídavného spalování.
Zalétání prvního prototypu však nebylo bez problémů. Již v únoru 1950 překonal sovětský pilot Ivan Ivaščenko na prototypu SI-01 rychlost 1114 km/h, ale při dalším letu došlo k fatálnímu selhání stroje a zkušební pilot zahynul.
Aniž by příčina tragédie byla řádně vyšetřena, bylo rozhodnuto pod tlakem nastupující nové generace amerických proudových letadel o zahájení sériové výroby.
Nakonec se MIG-17 stal velmi úspěšným letounem, kterým byly vyzbrojeny všechny země Varšavského paktu.
V několika zemích jako například v Angole, Mali, Mosambiku, Tanzánii a Severní Kreji složí MIG-17 dodnes.
S nástupem amerických nadzvukových bombardérů B-58 a FB-111 se MIG-17 stal zastaralým a postupně byl nahrazen strojem MIG-21, ale to už je jiný příběh.
Celkem bylo v různých verzích vyrobeno 10 603 ks.
Stroje Mig-17 najdete v muzejních expozicích snad po celém světě.
Technické parametry:
rozměry: rozpětí křídel 9,628 m, délka 11,36 m, výška 3,8 m
hmotnost 3 950 kg
maximální vzletová hmotnost 5 354 kg
pohonná jednotka proudový motor LIS-5 o tahu 26,48 kN (33,15 kN s přídavným spalováním).
maximální rychlost 1 145 km/h
stoupavost 5 minut a 48 sekund do výšky 10 000 m
dostup 16 600 m
dolet 1 255 km
objem palivových nádrží 1 415 l
výzbroj kanón N-37D ráže 37 mm (40 nábojů) + 2x kanón NR-23 ráže 23 mm (2x80 nábojů) a až 500 kg řízených, nebo neřízených raket
