Německý samohybný raketomet Sturmtiger COBI 2584 - Limited Edition WWII 1:28

Víte, že:

• Historie Sturmtigeru se začíná psát 20. září 1942. Po zkušenostech z bitvy o Stalingrad, kdy bylo jasné, že německá armádá nemá prostředky k ničení těžce opevněných bunkrů.
• V září 1943 napadlo konstruktéry společnosti Krupp zkombinovat raketomet pro bitevní lodě ráže 380 mm s podvozkem těžkého tanku Tiger I.
• Zahájení výroby bylo podmíně schválením samotného Hitlera. První tři sériové kusy dokončila pověřená společnost Alkett v srpnu 1944.
• Vůdce byl nadšen a nařídil, aby se pro tyto stroje vyrábělo minimálně 300 raket měsíčně.
• Obrovská raketová výmetnice RW 61 byla uložena na masivní kulové lafetě s pevným uzávěrem. Pokud se ptáte proč ve stěně hlavně jsou pravidelně rozmístěné otvory, tak vězte je jejich účel byl naprosto klíčový. Raketa při odpalu generovala tlak na bezzákluzový uzávěr 40 000 kg a jedinou možností jak zabránit, aby stroj při střelbě nezničil sám sebe, byla dvouplášťová hlaveň s odvodem spalin. 
• Pro střelbu se používaly dva druhy raket a to Sprenggranate 4581 a Hohladungsgranate 4582 pro ty nejtěžší cíle s průrazností až 2,5 m železobetonu.
• Nabíjení raketometu nebyla řádná lehká práce. Každá střela o délce 150 cm a hmotnosti 350 kg musela být do stroje uložena jeřábem.
• Do muničních stojanů uvnitř Sturmtigeeru se vešlo celkem 12 střel plus jedna další mohla být uložena přímo v hlavni. Nabíjení stroje tak trvalo posádce několik hodin.
• Ani střelba nebyla snadná. Raketa se nabíjela do hlavně vnitřním jeřábem a s pomocí speciálního nástroje, který pomáhal těžkou střelu pootočit tak, aby přesně zapadla do drážkování hlavně.
• Střelec Sturmtigeru potřebovat pro úspěšný zásah také jednu speciální pomůcku. Teploměr. Okolní teplota měla velký vliv na rychlost hoření raketováho paliva což ovlivňovalo dostřel. Čím chladněji, tím byl dostřel menší.
• Střelba raketami byla velmi ničivá. V lednu 1945 u města Düren zničil Sturmtiger dle dochovaných záznamů tři Shermany jediným výstřelem.
• Celkem bylo vyrobeno jen 18 ks. Z tohoto množství se dochovaly pouze 3 kusy.
• Součástí 1001. roty Sturmtigerů bylo také několik pásových sebedestrukčních vozidel Sd.Kfz. Goliath, která se požívala nejčastji k odminování přistupových cest a ničení objektů do vzdálenosti až 1000 m. Minitak vybavený motocyklovým motorem Zündapp a 60 kg trhaviny naváděla obsluha na cíl drátovým ovladačem. Spojovací kabek byl navinut uvnitř minitanku. Během navádění na cíl se spojovací kabel odvíjem rychlostí jízdy, aby nemohlo dojít k jeho zaseknutí.

Technické parametry Sturmtiger:

• rozměry: délka 6,28 m, šířka 3,57 m, výška 2,85 m
• hmotnost  65 000 kg
• pohonná jednotka benzínový 12 válcový motor Maybach HL 230 P45 o výkonu 478,1 kW
• rychlost na silnici 37 km/ h v terénu až 25 km/h
• jízdní dosah 120 km
• počet převodových stupňů 8 vpřed + 1 vzad
• pancéřování až 100 mm
• hlavní výzbroj raketomet RW 61 L/5,4 ráže 380 mm
• sekundární výzbroj kulomet MG 34 a MG 42

Technické parametry Goliath:

• rozměry: délka 1,62 m, šířka 0,84 m, výška 0,6 m
• hmotnost 365 kg
• pohonná jednotka motor SZ7 Zündapp 703cm³
• rychlost 11 km/h
• délka ovládacího kabelu 1000 m
• hmotnost nálože 60 kg
• počet vyrobených kusů 7 564

Americký voják Joe Ernest Esquibel o setkání se Sturmtigerem u Remagenu:

Nikdy jsem neviděl nic takového. Byl to obrovský tank s obrovskou dělovou věží. Když na nás vystřelil, bylo to jako kdyby nám spadla bomba. Měl jsem štěstí, že jsem byl v zadní části kolony. Před námi explodovaly čtyři tanky jako sirky. Byl to noční můra."