Německý létající člun Dornier DO J WAL N-25 COBI 1384 - Historical Collection 1:48

Víte, že:

• První let úspěšného letadla Do J Wal se uskutečnil 6. listopadu 1922.
• Konstruktéři společnosti Dornier Flugzegwerke navthli letadlo jako vzpěrový hornoplošník s protilehlými motory na společné gondole.
• Stabilitu na vodě zajišťovaly postranní plováky patentované Claudiem Dornierem.
• Letadlo se vyrábělo ve třech modifikacích pro různé úkoly.
• Militärwal verze pro čtyřčlennou posádku byla osazena příďovým a středovým  kulometem, civilní Kabinenwal měla v přídi prostor až pro 12 cestujících a konečně Verkehrswal pro přepravu pošty a materiálu.
• Podle leteckých historiků je tento Dorniernejvětším komerčním úspěchem v historii námořního letectví.
• Vysokých kvalit letounu si byl vědom i norský polární badatel R. Amundsen, který si právě tento stoj zvolil pro jednu ze svých odvážných výprav.
• Přesně 21. května 1925 vzlétl ze Špicberk s cílem dosáhnout Severního pólu se skupinou dvou letadel s číslem N-24 a N-25 Dalšími členy výpravy byli Lincoln Ellsworth (ten co všechno platí), Hjalmar R. Larsen (pilot a navigátor), Leif Dietrichson (druhý pilot), Karl Feucht (mechanik) a Oskar Omdal (pomocný pilot).
• Několik hodin po startu z Ny-Alesundu musela obě letadla přistát na ledu zhruba na 87°44´ s.š., tedy necelých 250 km od Severního pólu. Nouzové přistání se obešlo bez zranění, ale skutečné potíže teprve měly začít.
• Jedno z letadel bylo poškozeno natolik, že oprava nebyla možná.
• Plán na záchranu byl vlastně jednoduchý, všichni členové expedice se měli namáčknout ve zbývajícím funkčním letadle a odstartovat k návratu. To byl ale problém.
• Terém v místě přistání byl členitý. Ledové kry, které praskaly a zase přimrzaly k sobě tvořily nerovný povrch, jenž nebylo možné ke startu letadla použít.
• Během následujících šesti týdnú museli členové expedice osekat a přemístit více něž 600 tun ledu a sněhu než se jim podařilo vytvořit úzký koridor pro start letadla.
• Šlo doslova o život. Posádka vykonávala těžkou práci s minimálním přídělem potravy o denní dávce 405 g.
• Když byla dráha připravená, posádka plánovala odpolední odlet po krátkém odpočinku. V tom se opět začalo ozývat zlověstné praskání ledu, které Karl Feucht označil za trhání duší ďáblem v pekle.
• Všichni odhodili co právě drželi v rukou a ve spěchu nastoupili do letadla. Posádce se podařilo odstartovat a po několika hodinách bezpečně přistát v Kongsfjordenu na Špicberkách.
• Expedice sice cíle nedosáhla, nicméně přežití v extrémních podmínkách a úspěšný návrat byl veřejností považován za hrdinský čin.

Technické parametry:

• rozměry: rozpětí 22,00 m, délka 17,25 m, výška 5,62 m
• prázdná hmotnost 3 630 kg
• maximální vzletová hmotnost 7 000 kg
• pohonná jednotka 12 válcový motor Rolls-RoyceEagle IX o výkonu 265 kW
• maximální rychlost 185 km/h
• stoupání 1,5 m/s
• maximální letová hladina 3 500 m
• dolet 800 km
• posádka 3

Ze vzpomínek R. Amondsena:

„Přistání bylo tvrdé, led byl nerovný. Věděli jsme, že pokud se rychle nezorganizujeme, stane se z nás jen další příběh o zmizelých v Arktidě. Když jsem se po šesti týdnech vrátil, moje osobní věci byly zabalené v prostěradle do uzlíčku. Lidé si mysleli, že jsme mrtví.“