Německé proudové stíhací letadlo Messerschmitt Me 163B COBI 5766 World War II 1:32

Víte, že:

• Tento jedinečný stroj je ukázkou zoufale geniální snahy německého inženýrství o vytvoření série zázračných zbraní. Nutno říci, že se jim to vlastně docela povedlo. 
• Vývoj započal stavbou zcela nového raketového motoru R I-203 již v roce 1936 navrženého ke spalování pevné směsi. Tímto motorem mělo být osazeno letadlo Heinkel He 176, ale užití raketového pohonu vyžadovalo stavbu bezocasého stroje.
• Projekt se tak dostal na stůl schopnému leteckému konstruktérovi Alexandru Lippischovi.
• V tajném oddělení společnosti Messerschmitt označenému jako "Oddělení L" tak v roce 1939 vznikl první prototyp, který byl převezen na zkušební letiště Peenemünde-West. První testy ukázaly na nutnost přepracování konstrukce a přechod ze studeného pohonu na tuhá paliva k novému dvousložkovému palivu s možností regulace tahu.
• Za pouhých 8 měsíců byl postaven předvýrobní prototyp Me 163 A V1, který již vypadal tak jak jej známe dnes.
• Zkušební pilot H. Dittmar uskutečnil první let s raketovým motorem 1. září 1941. Během letu dosáhl do té doby nevídané rychlosti 1003 km/h čímž překonal dosavadní světový rekord 755 km/h.
• Na jednu stranu geniální konstrukce, na stranu druhou "pekelný stroj" si během testů vyžádal několik životů. Heini Dittmar byl těžce zraněn stejně jako pilotka Hanna Reitsch a nejznámější zkušební pilot Rudolf Opitz. Jedna mimořádně hororová nehoda se udála v roce 1943, ale o tom si můžete přečíst níže.
• Asi největším problémem bylo dvousložkové palivo sestávají s koncentovaného Peroxidu vodíku (T-Stoff) a směsi metylakoholu, hydrátu hydrazinu a vody (C-Stoff). Palivo bylo citlivé na otřesy a mohlo se snadno vznítit, což se i několikrát během testů stalo. Právě palivo bylo důvodem proč němečtí piloti s Me 163 mohli přistát pomocí hydraulické lyžiny až po spotřebování veškerého paliva.
• Doba letu byla pouhých 12 minut a dolet od 70 do 100 km. Stroj musel na spojenecké bombardéry útočit rychlostí o 500 km/h vyšší než jakou měla letící letadla spojenců. Díky tomu měl pilot na zaměření a střelbu jen 2,5 s.
• K prvnímu bojovému nasazení došlo 13. května 1944 z letiště Bad Zwischenahn. Dodnes je v archivech uchován hlasový záznam pilota americké stíhačky P-47 Thunderbolt, kolem kterého se obrovskou rychlostí prohnal Me 163. Pilot Thunderboltu spontánně vykřikl: ,, What the hell was that?" (,,Co to k čertu bylo?")
• Německý zbrojní úřad nakonec objednal 70 předsériových kusů. Celkem bylo do konce války v továrnách Hans Klemm v Böblingenu smontováno přibližně 370 ks.
• Me 163 byl technologicky tak vyspělý, že spojenci ještě několik let po válce nebyli schopni tuto technologii duplikovat a využít.

Technické parametry:

• Rozměry: rozpětí křídel 9,33 m, délka 5,7 m, výška 2,75 m
• Hmotnost prázdného stroje 1905 kg
• Maximální vzletová hmotnost 4310 kg
• Pohonná jednotka raketový motor Walter HWK 109-509 A-2 o tahu 1-17 kN
• Maximální rychlost 960 km/h
• Maximální letová hladina 12 100 m
• Stoupavost 3666 m/min
• Dolet 40 km (8 minut)
• Výzbroj 2x kanón MK 108 ráže 30mm (60 nábojů celkem)
• posádka 1
• Objem palivových nádrží C-Stoff 468 kg + T-Stoff 1550 kg

Ze vzpomínek mechanika Me 163 Bernarda "Ben" Hohmanna:

,,Tlak na zálétaní prototypů byl nesnesitelný a zbytečný. V důsledku velkých očekávání docházelo k vážným nehodám. Jedna hororová nehoda mi obzvláště ulpěla v paměti. Nešťastným pilotem byl nadporučík Josef Pöhs. S Messerschmittem Me 163 vzlétl 30. prosince 1943. Těsně poté, co se jeho stroj odlepil od startovací dráhy jsme zaznamenali že má vážné potíže. Ze země jsme viděli jak se kokpit okamžitě zaplnil mléčnou mlhou. Pilot se naklonil do široké zatáčky aby se pokusil o nouzové přistání a to se mu vlastně i podařilo. Jestli mám být upřímný, tak jsme se na pomoc pilotovi moc nehrnuli. Bylo nám jasné, že došlo k úniku paliva a taková porucha vždy skončila spektakulárním výbuchem. Ne však v tomto případě. Když jsme se konečně odhodlali přistoupit k letadlu a otevřeli kryt kokpitu uviděli jsme něco co nám nedá zapomenout. Působením silné kyseliny v palivu a koncentrovaného Peroxidu nezbylo z pilota téměř nic. Jen jakási polotekutá hmota na dně kokpitu ze které koukalo několik kostí a kovová spona. “